Na konci května jsme se s trenérem vypravili na světový pohár WAKO do Budapeště, který jsem pojala jako přípravu na mistrovství světa WAKO, které bude na podzim. Tento turnaj se mu nejvíce podobá, protože se zde v případě postupu každý den převažuje a startují tu top zápasníci. Takže tento turnaj byl jasná volba :). Moje standardní váha je kolem 56kg, takže jsem musela začít řešit váhu víc dopředu, protože zápasím v kategorii do - 52kg. Vyráželi jsme z Prahy ve čtvrtek ráno, tak nebyla jiná možnost než poslední kila srazit přes noc ve vaně :/. Po nekonečných devíti hodinách žíznění v autobuse jsme se konečně dokodrcali na místo. Musím ocenit tamní organizaci, měli v tom pořádek a celkem to odsýpalo, což nebývá úplně zvykem, zvážili jsme se a ve 22:00 jsem mohla ulehnout a sbírat síly na první zápas. Moje váhovka byla silně obsazená, takže se dalo očekávat, že budu zápasit hned v pátek a taky že ano. Soupeřkou mi byla finská reprezentantka, kterou běžně vídám na světových pohárech a mistrovstvích, ale zatím jsem neměla tu čest :). Zápas jsem vyhrála, ale bylo to snad poprvé, kdy jsem měla s výhry smíšený pocit. Těžko říct, zda za to mohla představa, že za pár hodin budu znova honit váhu, nebo to jak mi trenér....jak to jen říct? Vyčinil? :) to, že jsem nedělala to co jsem měla a zápas tak neprobíhal podle jeho představ...Nakonec jsme se shodli, že takhle to opravdu nejde a na další zápas uděláme pár změn. Svůj postup jsem tedy oslavila lokem vody a šla jsem si lehnout do vany s přebytečnými dvěma kily. Ve dvě hodiny ráno jsem se konečně dostala na 52,1kg a šla si konečně lehnout abych odpočítávala minuty do ranního převažování. Druhý den na mě čekala Britka Monika Markowká, která se nominovala na letošní světové hry, takže další oříšek. Mezi provazy jsem lezla s odhodláním Britku rozšvihat, můj trenér mě perfektně namotivoval, když mě při rozcvičce omylem kopl do rozbité nohy. V ten moment jsem potřebovala nutně někoho mlátit, ale trenéra jsem potřebovala v rohu, takže nezbývalo nic jiného než páru upustit až v ringu. Zápas byl dost vyrovnaný, Monika má nespočet zápasů v polokontaktu, takže byla zkušená, pohyblivá a utíkala mi. Zápas jsme vyhráli a to mi zajistilo postup do nedělního finále. Výborně, mohla jsem si loknout vody a uložit se opět do vany, tentokrát jsem skončila ve tři hodiny ráno, kdy váha ukázala 52,2kg, další vanu už jsem nebyla ochotná absolvovat, takže jsem doufala, že to do rána nějak spadne. Po dvou hodinách spánku jsem se nahrnula na vážení, abych stihla ještě něco málo doplnit před finálovým zápasem s Ruskou. Bohužel nezbývalo moc času, zápas byl hned jeden z prvních. Posbírala jsem poslední zbytky sil a šla se porvat o zlato. Nechala jsem v ringu co šlo, ale Ruska byla přece jen o něco lepší. I tak jsem s se stříbrem spokojená, hlavně jsem obohacená o nový zážitek se shazováním tři dny po sobě, ten byl opravdu k nezaplacení. Tímto se také omlouvám trenérovi, že během tohoto víkendu přišel o hlas a zároveň děkuji, že mě dostal až sem.
© 2016 Michaela Kerlehová